Zdeněk Kubala

Milí spoluobčané

Když jsem se nedávno procházel Lhotkou, přistihl jsem se, že se kolem sebe dívám trochu jinýma očima než dřív. Najednou jsem si uvědomil, jak moc se naše obec za posledních dvacet let změnila. Míjel jsem chodníky, cesty, stromy, budovy, dětská hřiště i místa, která dříve vypadala úplně jinak. Vzpomínal jsem na dobu, kdy jsem začínal jako zastupitel, a uvědomil si, že u většiny těch změn jsem měl možnost být.

Ne proto, že bych je vytvořil sám. Ale proto, že jsem je mohl společně s mnoha dalšími lidmi pomáhat připravovat, hledat cesty k jejich realizaci, řešit jejich financování nebo o nich dlouhé hodiny diskutovat.

Možná je to podobný pocit, jako když se člověk prochází po vlastní zahradě. Ví, kde zasadil strom, kde postupně něco vyrostlo a co všechno se za ta léta změnilo. Přesně tak dnes vnímám naši Lhotku.

A možná právě proto mi na ní tolik záleží. Ve Lhotce jsem prožil téměř celý život. Tady jsme s manželkou vychovali naše dvě děti, tady žije naše rodina, naši přátelé i lidé, se kterými se potkávám téměř každý den. Posledních dvacet let se podílím na správě naší obce – nejprve jako zastupitel, poté jako místostarosta a posledních dvanáct let jako starosta.

Za tu dobu jsem poznal, že práce starosty není jen o projektech, rozpočtech nebo jednáních. Je především o lidech. O každodenních rozhovorech, hledání společných řešení i o odpovědnosti za rozhodnutí, která ovlivňují život nás všech.

Nikdy jsem nevnímal funkci starosty jako práci jednoho člověka. Za každým dokončeným projektem stojí zastupitelé, zaměstnanci obce, spolky, dobrovolníci i občané, kteří byli ochotni přiložit ruku k dílu. Právě jim patří moje upřímné poděkování. 💚

Stejně tak děkuji své rodině.

Bez její podpory bych se znovu kandidovat nerozhodl. Práce starosty totiž nekončí odchodem z obecního úřadu. Často pokračuje večer doma, o víkendech nebo ve chvílích, kdy ostatní odpočívají. Moje rodina byla po celou dobu tím největším zázemím. Sdílela se mnou radost z podařených věcí, ale také chvíle, kdy se něco nepovedlo nebo bylo potřeba udělat těžké rozhodnutí. Za to jí patří můj velký dík. ❤️

Když jsem přemýšlel, jestli znovu kandidovat, nebyla to pro mě otázka funkce ani osobních ambicí.

Upřímně jsem zvažoval, jestli nenastal čas předat pomyslnou štafetu dál. Právě v té době jsem ale mluvil se svou rodinou, přáteli, kolegy i mnoha občany. Jejich důvěra, podpora a povzbuzení pro mě znamenaly opravdu hodně. Dodali mi jistotu, že v práci, kterou společně děláme, má smysl pokračovat.

Zároveň jsem si uvědomil, že přede mnou nestojí jen úkol dokončit rozpracované projekty. Cítím také odpovědnost předávat zkušenosti dál.

Dvacet let práce v zastupitelstvu a dvanáct let ve funkci starosty mě naučily mnohé. Budu rád, pokud své zkušenosti budu moci postupně předávat lidem, kteří budou mít chuť převzít odpovědnost za další rozvoj Lhotky. Každá obec potřebuje nové lidi, nové nápady i přirozenou generační obměnu. Pokud mohu být někomu oporou na této cestě, budu to považovat za jednu z nejdůležitějších věcí, které mohu pro naši obec ještě udělat.

Vždycky jsem se snažil dělat svou práci poctivě, naslouchat lidem a hledat řešení, která budou pro Lhotku dlouhodobě správná. Ne všechno se vždy podaří podle představ a ne všechna rozhodnutí jsou jednoduchá. Nikdy jsem ale nezapomněl, že starosta je tu především proto, aby sloužil své obci a lidem, kteří v ní žijí.

O tom, jak se mi to dařilo, však nakonec nerozhodnu já.

Rozhodnete o tom vy.

Děkuji vám za důvěru, podporu, spolupráci i za všechny rozhovory, které jsme spolu za ta léta vedli.

Zdeněk Kubala